Vzdělávání nás provází celým našim životem. Začíná to povinnou školní docházkou, která nastartuje proces dalšího vzdělávání. V ideálním případě se pak jedná o celoživotní proces vzdělávání a následného kariérního a profesního rozvoje. Každý, kdo byl a je ve své profesi úspěšný musel na sobě pracovat, musel do svého rozvoje investovat. Týká se to beze zbytku všech profesí a činností.
V realitách pracuji již 12 let ve třech různých realitních společnostech. Vždy jsem patřil k nejlepším makléřům. Je to náhoda? Měl jsem štěstí? Čím to tedy může být?
Ohlédnu-li se zpětně za svou profesní kariérou, začátek byl přímo katastrofální. Gymnáziem jsem profrčel, aniž bych se musel nějak snažit. Taška do kouta, sport, holky, to bylo moje krédo, to mě bavilo. První srážka s realitou na výšce skončila fiaskem, protože kombinace, která fungovala na gymplu už tady nestačila.
Co bylo dál? Zachránila mě vojna, tedy studium na vojenské škole. Povinné samostudium bylo to, co jsem potřeboval. To mě zachránilo a nastartovalo. Studium, studium, sport a rodina a najednou to šlo. Nejlepší výsledky ve studiu, nejlepší místo po studiu. Postgraduální studium, akademický titul. Od té doby jsem studiu dával více než ostatní, stal jsme se jedním z nejlepších odborníků ve své profesi, studoval jazyky. Nikdy jsem neusnul na vavřínech a profesně dosáhl všeho, co jsem mohl.
Když už nebylo kam se posouvat, změnil jsem profesi a v ní využíval svých zkušeností a jazykových znalostí, učil jsem se historii, dělal profesní kurzy a zkoušky, díky kterým jsem mohl více cestovat, vydělávat. Důležité bylo a je, že mě moje práce vždycky bavila a uspokojovala. Když už se pak naplnil čas k odchodu do penze, nedovedl jsem si představit, že bych mohl zůstat doma a nic nedělat.
Jeden klik na počítač v jobs a ejhle: „hledáme realitní makléře“. To rozhodlo o mém dalším směřování. Od té doby se pohybuji na realitním trhu. Kolem mě se vystřídaly desítky kolegů, ale jen zlomek z nich zůstal a profesi se nadále věnuje.
Co je společným rysem těch, kdo zůstali a v profesi jsou úspěšní? Tomu se budu věnovat v některém z dalších článků.
Rád bych se zastavil u aspektu vzdělávání a profesního růstu. Profese realitního makléře získala přijetím zákona o realitním zprostředkování svou oporu v legislativě. Stala se konečně profesí jako takovou. Kdo chce pracovat jako realitní makléř, musí splňovat kritéria stanovená zákonem. Musí mít odpovídající vzdělání, praxi, musí být podle zákona pojištěn, mít vázanou živnost, složenou certifikační zkoušku.
V minulosti tomu tak nebylo. Zažil jsem období, kdy profese makléře byla veřejností vnímána spíš negativně. Snadno a nepoctivě získané peníze. Neprofesionalita, neúcta ke klientovi. Tuto práci hodně hledali ti, kteří nebyli v jiných profesích úspěšní a šli za vidinou snadných výdělků. Bylo snadné se v této konkurenci prosadit. Stačilo jen být slušný a nepodvádět. Když se k tomu přidala snaha dozvědět se o problematice realitního trhu více, nastudovat základní penzum znalostí potřebných k vykonávání této profese, najednou se člověk odlišoval od konkurence a začali si ho lidé sami na doporučení vyhledávat.
S nástupem nových technologií a nového fenoménu sociálních sítí stoupají nároky na profesionalitu. Už nestačí být jen slušný a poctivý. Realitní trh vyžaduje více znalostí, ovládnutí nových technologií a trendů, kreativitu. Tato dynamicky se rozvíjející profese vyžaduje konkurenceschopnost. Obstát v konkurenci znamená sebevzdělávání, rozvoj profesních dovedností. Investovat do sebe, do svého vzdělání. Navštěvovat kurzy zaměřené na rozšíření znalostí a dovedností. Obklopit se profesionály a spolupracovat s nimi na vylepšení vlastních prezentací. Budovat si svou značku. Neusnout na vavřínech, ale snažit se neustále zlepšovat. Je to těžké, ale vede to k cíli. V naší firmě razíme heslo: „musí tě to bavit“. Může to člověka bavit, když nemá výsledky?
Chvíli snad ano. Pokud člověk nepochopí že snaha jde ruku v ruce s pílí a touhou po vzdělání, nemůže být v této náročné profesi úspěšný.
Comments